Jazyk 

Rozhovor s Prof. Df. Adalbertem Rebićem o mariologickém kongresu v Lurdech a o Medžugorji

Datum: 25. říjen 2008
Kategorie: Interview

Připravila Vedrana Vidović

Slavnostní mší svatou v lurdské bazilice Posvátného růžence ve svátek Narození Panny Marie, 8. září byl uzavřen 22. mezinárodní mariologicko - mariánský kongres. Mešní slavnosti předsedal kardinál Paul Poupard, zvláštní vyslanec Svatého Otce, který kongresu předsedal.

Kongres organizovala Papežská mezinárodní mariánská akademie se sídlem v Římě, Francouzská mariologická společnost a lurdská svatyně při příležitosti 150. výročí mariánských zjevení v Lurdech. Tématem kongresu bylo téma "Zjevení Blahoslavené Panny Marie - historie, víra a teologie". Kongresu se účastnila i chorvatská jazyková sekce Chorvatského mariologického institutu Katolické Bohoslovecké Fakulty záhřebské univerzity v čele s předsedou, záhřebským pomocným biskupem Vladem Košićem a záhřebským pomocným biskupem a tajemníkem fra Petrem Lubinou. Mezi více než 150 přednášejícími z celého světa své přednášky předneslo i 13 chorvatských účastníků. Přednášku na téma „Zjevení v Medžugorji a teologie“ přednesl prof. dr. Adalbert Rebić.

Profesore Rebići, jaký byl cíl pro konání tohoto mariologicko-mariánského kongresu v Lurdech?

Cílem 22. mariologicko-mariánského kongresu konaného při příležitosti 150. výročí zjevení Blahoslavené Panny Marie Bernardetě v Lurdech bylo teologicky a odborně seřadit témata zjevení BPM v dějinách, zvláště v nové době a zpracovat téma zjevení v rámci teologie, historie spásy, a v rámci církevní nauky o Kristu Spasiteli a o Církvi. Byl to interdisciplinární dialog různých odvětví teologie o zjeveních Blahoslavené Panny Marie v nové době.

Co mariánská úcta říká dnešnímu člověku?

Mariánská úcta k dnešnímu člověku promlouvá prvořadě o vážnosti doby. Maria koná svoji mateřskou úlohu v Církvi a Pán se zjevně snaží vést lidi právě prostřednictvím druhých lidí. Proto posílá Blahoslavenou Pannu Marii k lidem, aby jim vzkázal něco důležitého pro současnost, pro život víry, a proto má úcta k Panně Marii následující mariánská zjevení veliký význam. Bůh chce lidi upozornit na závažnost víry, aby přijali víru, aby ji žili a tak došli konečné spásy. V tom ohledu má mariánská zbožnost velikou úlohu.

Tématem vaší přednášky na kongresu bylo „Zjevení v Medžugorji a teologie“. Co jste ve své přednášce prohlašoval?

Na kongresu v Lurdech bylo 11 plenárních přednášek o různých hlediscích na mariánská zjevení, počínaje zjevením Vzkříšeného Ježíše učedníkům, o vztahu mariánských zjevení k oněm paschálním zjevením Vzkříšeného, dále o kritériích rozpoznávání nadpřirozeného v mariánských zjeveních, dále o mariánských zjeveních v historii a o úloze, kterou mají, o teologicky právních kriteriích, dále se hovořilo i o vizionářích, o poselstvích, o jejich transcendentálních zážitcích, o historickém a církevním významu, o prorocké dimenzi zjevení a poselství.

Zvláště se hovořilo o jednom místě zjevení v Africe, o Kibehu, kde zjevení začala v roce 1981 a která místní biskup uznal.

Přednášející vykreslil paralelu mezi Lurdy, Fatimou a Kibeho. V plenárních přednáškách o Medžugorji nebylo zmínky, ale jeden přednášející ve své přednášce se zmínil a vytvořil paralelu mezi mariánskými zjeveními v Medžugorji a kritérii, která se požadují pro církevní uznání těch mariánských zjevení.

Celkem bylo šestnáct jazykových sekcí, a každá sekce měla po deseti přednáškách. Mezi nimi byla i chorvatská sekce a ta měla třináct přednášek. Mezi těmito přednáškami byly i dvě o Medžugorji. Já jsem hovořil o fenoménu Medžugorje a jak tento fenomén teologicky vysvětlit. Nezdržoval jsem se u zjevení, ale u fenoménu Medžugorje. Pokoušel jsem se teologicky analyzovat to co se děje v Medžugorji. Jsou to především kultovní shromáždění při kterých se slaví Eucharistie a potom svátost smíření s Bohem.

Hovořil jsem i o pastoračním významu všeho, co se v Medžugorji děje, pak jsem se v Medžugorji snažil předložit vše, čeho je vhodné si na medžugorských zjeveních povšimnouti z pohledu teologie. To jsou především Mariiny výzvy k míru, k usmíření s Bohem, usmíření s lidmi, vytváření míru mezi lidmi, obrácení, pokání, modlitba, zvláště modlitba růžence, dobré skutky apod. zdůraznil jsem, že se jedná o poselství zcela teologicky podložená, protože se zakládají na Bibli. A v ničem se neodklánějí od oficiálního učení Církve. Zejména teologická poselství, která vycházejí z Medžugorje jsou odedávna nejskvělejší praxí katolické Církve.

Kolega Eduard Peričić ve své přednášce zdůraznil jak světová církevní veřejnost a zvláště někteří církevní hodnostáři hledí na Medžugorje a jak je vysoce oceňují a uznávají. Zde citoval mnohé kardinály, biskupy a arcibiskupy.

Ve své přednášce jsem se obracel i k tomu, jak je možné řešit medžugorský fenomén. Církev je trpělivá a opatrná. A podle toho je třeba tedy i z naší strany mnoho trpělivosti a opatrnosti. To znamená, že je třeba být opatrný, aby se s vizionáři nebo kolem nich v Medžugorji nestalo něco co by vrhlo jakýkoliv stín na tyto události. Dosud, pokud já vím, vše probíhalo v rámci Církve, jak tomu bylo i při druhých mariánských zjeveních. Řešení závisí na samotných vizionářích a vizionářkách. To jsou mladí lidé, kteří mají budoucnost před sebou a je třeba i zůstali i nadále věrní Marii a Bohu , aby se nezačalo dít něco co by zjevení zpochybnilo. To že trvají dlouho to podle mne není problém. V Církvi byla i některá další zjevení, která u některých mystiků trvala celý život, a to jsou převážně mystické zážitky, které mají vyvolení, které si Panna Maria vybere, a skrze ně chce něco sdělit současnému světu.

Z toho co je doposud známé je vidět, že Panna Maria v Medžugorji sdělila důležité věci. A ve vztahu s naší současnou společností a ve vztahu k náboženskému životu našich lidí, katolíků. Největším znamením je, že do Medžugorje přicházejí statisíce lidí a že v Medžugorji prožívají to co na žádném jiném místě nemohou tím způsobem zažít, něco transcendentního, mystického, něco tajemného. Je třeba mnoho trpělivosti a modlitby.

Nakonec, všechno závisí na Blahoslavené Panně Marii, Královně míru. Jestli si Ona přeje, aby Medžugorje bylo skutečným shromaždištěm věřících kolem ní, nikdo nebude moci zabránit i konečné uznání Církví.

Prof. Dr. Adalbert Rebić od r. 1968 je profesor biblických věd a orientálních jazyků (hebrejského, arabského a syrsko-aramejského jazyka) na Katolické bohoslovecké fakultě Univerzity v Záhřebu. Od r. 1972 je prezidentem chorvatského mariologického institutu, a organizoval Chorvatskou sekci na mezinárodních mariologických kongresech. Je Řádným členem mezinárodní mariánské akademie v Římě (od r. 1980), je členem židovského kulturního sdružení “Šalom Freiberger” v Záhřebu (od r. 1990). Byl i členem redakce mezinárodního teologického časopisu Communio (1974-1992).

 

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr ^ )

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws