Jazyk 

Svědectví arcibiskupa Harry J. Flynna, St. Paul-Minneapolis, USA

„V Medžugorji se lidé obracejí k Bohu“

Datum: 22. listopad 2006
Kategorie: Církevní pastýři , Medžugorje v Církvi , Svědectví

„V Medžugorji se lidé obracejí k Bohu“

Some years ago when I was first a bishop in Louisiana, it must have been 1988, I was making my first "ad limina" visit to the Holy Father in Rome.

Před několika roky, když jsem byl biskupem v Louisian, pravděpodobně to bylo v r. 1988, kdy jsem byl na první návštěvě „Ad Limina“ u Svatého otce v Římě. Byli tam se mnou i další biskupové Louisian a podle zvyku, který Jan Pavel II. dodržoval, jsme byli pozváni k němu na oběd. U stolu s ním nás bylo osm. Dostali jsme polévku. Biskup Stanley Ott z Baton Rouge, Louisiana, který již zemřel, se papeže zeptal: „Svatý otče, co vy si myslíte o Medžugorji?“

Svatý otec nepřestal jíst svoji polévku a odpověděl: „Medžugorje? Medžugorje? Medžugorje? V Medžugorji se dějí samé dobré věci. Lidé se tam modlí. Lidé chodí ke zpovědi. Lidé se klanějí Eucharistii a lidé se obracejí k Bohu. Zdá se, že se v Medžugorji dějí jenom samé dobré věci.“

Tím myslím, skončil rozhovor a přešli jsme na jiné téma. Ale přesto budu dlouho vzpomínat na velmi obratnou a opatrnou odpověď našeho Svatého otce.

Poutnické dobrodružství

Před dvěma týdny jsem měl příležitost navštívit Medžugorje. Jim McHale z Connecticuta, jeden můj starý přítel se kterým se známe už 50 roků chtěl už delší dobu jet do Medžugorje. Jeho ženě se teď zrovna nechtělo jet z několika důvodů, hlavně proto, že chystá svatbu jejich dcery v New Yorku.

Z Minneapolis jsme odletěli do Amsterdamu, z Amsterdamu do Prahy a z Prahy do Splitu v Chorvatsku. V Chorvatsku jsme strávili dvě noci a potom jsme se vydali cestou z Jadranského pobřeží přes hory do Medžugorje.

Je to skutečné dobrodružství cestovat horami do té malé vesnice v horách, která se stala slavnou díky údajným zjevením, která se zde dějí.

Měli jsme štěstí, že jsme byli v kontaktu se Stephanií Percic z Minneapolis. Stephanie byla na své 100 pouti do Medžugorje se skupinou z Twin Cities, Crookston, Duluth a z některých dalších částí země.

Protože byla již tolikrát v Medžugorji, dobře znala místní lidi. To nám rozhodně hodně pomohlo.

Cesta ze Splitu do Medžugorje je skutečně krásná. Silnice vede od Jadranského moře přes hřebeny hor. Jsou chvíle, kdy se zdá, že je to nebezpečné, ale krása krajiny člověka ohromuje.

Do vesnice jsme přijeli v pátek v poledne. Ten víkend bylo v Medžugorji 30 až 40 000 poutníků. To všechno na mně velmi působilo. Poutníci zde byli ze všech končin světa – z evropských zemí, z USA, z Kanady, z Irska, z Filipín… Velmi dobře byla zastoupená Itálie.

V sobotu ráno jsme si poslechli jednoho z vizionářů. Musím říci, že všechno co říkal bylo velmi solidní. Někdo z posluchačů mu položil otázku o přijímání sv. přijímání na ruku. Jeho odpověď byla velmi bezprostřední a velmi prostá: „Dělejte, co vám Církev dovoluje. Tak budete vždycky mít jistotu.“

Pro mne bylo velkým zážitkem zpovídání, každý večer od 17 do 22 nebo dokonce do 22,30 hod. 46 kněží zpovídalo v různých jazycích. To samo o sobě je velikou milostí: lidé se obracejí k Bohu.

Obcházel jsem kolem a sledoval jsem jak lidé čekají v řadách. Viděl jsem 26 zpovědnic ve kterých byli kněží a dalších 20 jich zpovídalo na provizorních zpovědních místech. Stejné to bylo i v neděli. Zpovídalo se od 17 hod. do nějakých 20,30 hod. Já jsem zpovídal v angličtině, a to bylo pro mne samotného velikou milostí a nádherným zážitkem.

Zvláště na mne působila i kaple klanění. Lidé tiše vcházejí a vycházejí, aby se mohli klanět eucharistickému Pánu. Všechno se konalo oficiálně a pokojně, právě tak jako modlitba skupin lidí na ulicích a na kopcích, kteří se modlili růženec…

V neděli v poledne jsem předsedal mši svaté v anglickém jazyce. Kostel byl přeplněný. Venku ze tří stran kolem kostela jsou lavičky ze kterých lidé mohou mši slyšet, ale ne vidět. Znovu mne hluboce dojala hluboká víra těch lidí.

Vnitřní touha

Minulý týden jsme slavili svátek sv. Ignáce Antiošského. Ve svém listě Římanům, Ignác píše: „Je ve mně živá voda, která hluboko ve mně říká: „Přijď k Otci.“ Něco z té touhy je ve všech těch poutnících, kteří přicházejí do Medžugorje. Někde hluboko v nich je něco co říká: „Pojď k Otci“. A oni to dělají svými pobožnostmi. Svojí láskou k Marii. Svojí láskou k Ježíši Kristu. „Pojď k Otci.“ Zaznívá hluboko v každém z nás.

Naše pouť končila v pondělí před polednem. V kapli klanění jsem předsedal anglické mši svaté pro skupinu poutníků, kteří přijeli se Stephanií Percic. Mnozí z nich byli z arcidiecéze St. Paula a Minneapolis. Dojímala mne jejich pevná víra a jejich slib, že se budou modlit za celou arcidiecézi.

… A já po všem tom putování do Medžugorje medituji nad slovy Jana Pavla II. , která vyslovil, když jedl svoji polévku onoho dne roku 1988.

„Medžugorje? Medžugorje? Medžugorje? Zdá se mi, že se v Medžugorji dějí samé dobré věci. Lidé se obracejí k Bohu.“

(Svědectví zveřejněné v časopisu arcidiecéze St. Paul-Minneapolis, „The Catholic Spirit“, 19.10.2006 a na web stránkách http://www.spiritdaily.org)

 

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr ^ )

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws