Jazyk 

Rozhovor obsahující názory Prof. dr. Mark Miravalle

profesora teologie a mariologie na Františkánské univerzitě ve Steubenville v USA na Medžugorje

Datum: 12. leden 2008
Kategorie: Interview

Prof. dr. Mark Miravalle, profesor teologie a mariologie na Františkánské univerzitě Steubenville (USA) je trvalý jáhen, ženatý, otec osmy dětí. Brzy po začátku zjevení, když pracoval na svém doktorátu v Římě přijel do Medžugorje, aby prozkoumal události.

První setkání s Medžugorjem a jeho důsledky

Vyprávějte nám o své první návštěvě Medžugorje a o důsledcích té návštěvy…

To bylo v září 1984. Dělal jsem doktorát na Papežské univerzitě Angelicum v Římě. V té době byly vydány první dvě knihy o Medžugorji: jednu z nich napsal René Laurentin a fra Ljudevit Rupčić, a druhou o. Robert Faricy. Když jsem v jedné římské knihovně četl ty dvě knihy pocítil jsem v srdci vroucí přání přijít a prozkoumat ty události. My jsme s manželkou tehdy měli dvě děti a rozhodli jsme se, že se budeme modlit a postit po čtyři dny zatímco budu na cestě. A jestli to není Panna Maria budeme to obětovat za svatost naší rodiny a našich dětí, a jestli to opravdu je Panna Maria, přijmeme dvojnásobné požehnání! Poprvé jsem přijel do Medžugorje 7. prosince. Přespal jsem ve farním kostele bez vytápění s dalšími deseti poutníky z okolí a druhý den mne přijala jedna rodina. Když jsem poprvé jako poutník vystupoval na Križevac, modlil jsem se za svoji disertační práci na téma svatosti laiků. Materiál jsme čerpal z církevních učitelů, svaté Kateřiny Sienské, svatého Františka Salesského, svatého Alfonse z Liguori… a čím déle jsem se modlil tím mi bylo jasnější, že by bylo přehnané si myslet, že mohu objevit lepší strukturu svatosti pro laiky než je ta, kterou nám poskytuje Panna Maria. Tehdy jsem se rozhodl, že svoji doktorskou disertaci napíšu o poselství Medžugorje.

Vrátil jsem se do Říma. Téma, které jsem nabídl bylo odmítnuto, protože se jednalo o soukromá zjevení, ale následující téma přijato bylo. Podnadpis byl: Medžgorské poselství ve světle Písma svatého, církevních otců a Druhého vatikánského koncilu a ve vztahu k Lurdům a Fatimě. 31. května 1985 jsem úspěšně obhájil svoji disertaci o medžugorském poselství.

V té době jsem myslel, že bych celý svůj život mohl strávit vyprávěním o Medžugorji, ale jeden jezuita mi radil, že pro Medžugorje udělám mnohem více, když budu profesorem na nějaké známé univerzitě. Přijal jsem jeho radu a začal jsem přednášet na františkánské univerzitě Steubenville. Tam již 21 roků přednáším teologii a mariologii.

Tak takto jsem začínal s Medžugorjem. Po celém USA jsem mluvil o medžugorském poselství, napsal jsem text o Medžugorji pro Novou katolickou encyklopedii stejně jako knížku Úvod do Medžugorje, která je založena na poselstvích a jeden text pod názvem Medžugorje a rodina. Napal jsem to, protože mi mnohé rodiny říkaly: „Snažili jsme se žít Medžugorje jeden den a vzdali jsme to! Modlili jsme se, postili – a to jsme se předtím nikdy nepostili. Pokoušeli jsme se modlit růženec a na konci toho jednoho medžugorského dne byla rodina tak rozhádaná jako ještě nikdy! Nepodařilo se nám to. Vzdali jsme to!“ Proto jsem se rozhodl napsat knihu! Na františkánské univerzitě jsem měl i řadu přednášek pro rodinu a o potřebě si je připomínat rozhodně ale postupně v souladu s potřebami a senzibilitou dětí a celé rodiny.

Žít medžugorská poselství v rodině

Mnozí jsou proti Medžugorje právě proto, že si myslí, že se zde žádá přespříliš…

Ono to není přespříliš! Já dosvědčuji, že je možné žít poselství, protože jsem zde viděl jak to lidé dělají. Oni to dělají moudře s citem pro pastorační míru. Rodiny se modlily večer společně. Prvořadou starostí vždycky bylo jejich rodinné povolání: výchova dětí a manželská láska. To prakticky znamená, že ve středy a pátky některé děti nedostanou maso a sladkosti, zatímco starší děti se mohou postit již trochu více. Panna Maria jako dobrý pastýř svoje výzvy předávala postupně. Zpočátku vyzývala k půstu jenom v pátek. Teprve později ke třem růžencům denně. Když se dělaly těžké práce na poli říkali lidé: „Nemůžeme se postit jenom o chlebu a vodě“. Panna Maria jim řekla ať si přiberou ovoce… Panna Maria svoje poselství rozvíjela postupně. Začala jen s Věřím v Boha a se sedmi Otčenáši. Není v pořádku obviňovat Medžugorje, jestli někdo dnes po 26 letech postupného mateřského rozvíjení začne velkodušně žít modlitbu a půst.

A vy žijete poselství ve své rodině?

Snažíme se. Tak především - každý den chodíme na mši. Věříme, že mše svat á je každodenní dar věřícím, jak to řekla Panna Maria. Věříme, že jestli během dne nebude vykonáno nic jiného, udělali jsme to největší, protože jsme byli na mši a rodiče a starší děti přijali Chléb života. Když není škola, když se nepracuje, jestli se nic jiného neudělá, věříme, že jsme vykonali to největší pro svatost, to největší pro naše děti.

Kromě toho se snažíme pomodlit ráno růženec a rozhodně každý večer. Snažíme se pomodlit dva růžence každý den a když Bůh dá, pak i korunku Božího Milosrdenství ve tři hodiny odpoledne. Každou sobotu se snažíme přistoupit ke zpovědi. Cítíme, že je společná zpověď velmi důležitá, protože usmíření v rodině vyžaduje spolupráci všech členů. Jestli mnozí z rodiny jdou ke zpovědi, a jeden člen nejde, to může umožnit volný vstup nepříteli. V sobotu a pátky se postíme alespoň od masa a sladkostí.

Vzpomínám, když jsem byl ještě v Římě, bylo kolem sedmi večer. Řekl jsem ženě: „Odveď si děti. Začínám být příliš nervózní a nechci přerušit půst.“ A šel jsem si lehnout. A pochopil jsem jak to bylo špatné z mé strany. Půst jsme stavil nad svoji rodinu místo, abych žil půst jako prostředek pro svatost svojí rodiny. My obyčejně míváme společnou rodinou večeři, a do večeře se postím o chlebu a vodě a přitom se snažíme citlivě přistupovat k potřebám každého dítěte. Tedy jsme daleko od radikálního prožívání poselství!

Žít poselství v sekularizovaném světě

Myslíte si, že jste normální rodina? Myslíte si, že jiní lidé, kteří nepracují v tak chráněném prostředí jakým je katolická univerzita Steubenville, pozvaní nebo schopní žít poselství?

Nejdříve chci odpovědět na druhou otázku. Panna Maria dala poselství pro šest miliard lidí. Když dáváš poselství pro šest miliard lidí, pak dáváš všem milost, aby jí žili podle svých možností. Například, jestli někdo řekne: „Nemohu se postit ve středu a v pátek, jsem diabetik“ tak ten je volám k jinému způsobu půstu. Od televize, od pomlouvání. Pro mnohé je to těžší než se postit od jídla. Diabetik je rozhodně vyzýván k půstu od cukru a sladkostí. Těhotná žena se bude postit jinak než zdravý mladý muž. Není žádný druh poselství, které by nemohli žít všichni lidé. V jedné přednášce fra Jozo řekl, že Panna Maria dává předpis. My jdeme k lékaři, chceme od něj léky as ty léky zbožně a pravidelně užíváme. A Panna Maria nám dává duchovní recept pro naše dnešní potřeby. Jestli si nevezmeme lék, nemůžeme obviňovat lékaře! Medžugorské poselství je lék pro všechny lidi. Jestli jí přijímáme rozumně a s upřímným srdcem, může je žít každý!

A jestli jsme my „normální“ rodina? To záleží na tom, co si představujete pod slovem „normální“. Otázkou je, jestli bychom měli být „normální“ rodina, jestliže normální znamená světová rodina ve kterých vládne televize, video, počítačové hry… Myslím, že rodina ještě nikdy nebyla tak ohrožená jako dnes. Jan Pavel II. to také vyjadřuje ve svém dokumentu o růženci. Krize současného světa je i krizí míru a krizí rodiny. Myslím, že Ježíš nás vybízí, abychom byli jiní.

Neměli bychom se bát být jiní. Jsme si vědomi, jak je důležité pro děti, aby si byly vědomy jak žijeme poselství. Naše první dvě děti měly jedno 2 roky a druhé pět měsíců, když jsme poprvé přijali do Medžugorje v roce 1984. Naše děti vyrůstaly s půstem ve středy a pátky. Jím to bylo samo o sobě pochopitelné. A když jsou mimo domov chápou jako podivné, když se nepostí ve středu a v pátek. Stalo se jim to přirozené.

Mají děti problémy, když jsou mezi lidmi, kde se nežije takovým způsobem?

Je to těžké, zvláště pro adolescenty. Malé děti s tím mezi přáteli mají méně problémů. Mluví o těch věcech s hrdinnou upřímností: „ Dnes je pátek. Dnes nejíme žádné sladkosti?“ Proč? „Protože Panna Maria řekla, abychom si odřekli sladkosti.“ Pro adolescenty je to těžké. Jeden z našich synů chodí do katolické školy, kde se dokonce ani ve svatopostní době v pátek nepostí. Bylo to pro něj těžké. Volal nám domů a říkal: „Jsem zklamaný! Katolická škola, pátek, postní doba a nikdo se nepostí. Říkají, že jim je teprve třináct roků, že se postit nemusejí!“ s adolescenty musíme mít zvláštní trpělivost, ale i pevnost. Je to pro ně dobré, i když možná i nechápou. Panna Maria nás volá, abychom byli věrní pro veliké milosti, které chrání rodinu, která je ohrožena. Ježíš řekl, že nás nic tak nechrání před satanem jako modlitba a půst.

Poselství zakořeněné do nejhlubších tradicí katolictví

Po koncilním známém „aggiornamentu“ ustoupila Církev od mnohých starých zvyků. Někdo měl dokonce dojem, že je „všechno“ ztracené. Medžugorje vyvolalo hnutí horlivých lidí, kteří chtějí svoji víru žít radikálním způsobem. Někteří říkají, že je Medžugorje modle, který se může aplikovat na všechny farnosti světa, jiní s tím vůbec nesouhlasí. Je Medžugorje všeobecná obnova rodiny a farnosti nebo výzva samo pro některé, aby dělali „o něco víc“ než ostatní?

Ve své doktorské disertační práci jsme Medžugorje analyzoval podle kategorií. První kategorie jsou základní témata: víra, modlitba, půst, pokání, mír. Jsme toho názoru, že medžugorské poselství v těch základních tématech je možné najít i v Písmu svatém i u Církevních otců.

Druhá část disertace pojednává o některých rozvíjejících tématech například ekumenizmu. I ta témata jsem nalezl uváděná v dokumentech Druhého vatikánského koncilu. Řekl bych, že je Medžugorje současná výzva ke svatosti a současně návrat k nejhlubší tradici katolické víry. To co Panna Maria říká v Medžugorji je výzva k návratu k nejstarším kajícím zvykům prvotních křesťanů. U prvotní církve šla horlivost až na úroveň mučednictví. Panna Maria nás dnes volá ke stejné horlivosti. Její poselství obsahuje základy naší víry, je v plném souladu s Církevním učením, mluví současným jazykem. Je to nové poselství svatosti a radikálnosti evangelia, zakořeněné do nejhlubší tradice katolictví.

Proč je tedy tolik biskupů zdrženlivých ve vztahu k Medžugorji, jestliže je všechno tak dobré, jak říkáte?>

On existuje určitý strach ve vztahu ke všemu co se týká soukromých zjevení a mnohokrát se jedná i o nedostatek pochopení stanovisku Církve k soukromým zjevením. Právě čtu co papež Benedikt XVI. Napsal o proroctvích a soukromých zjeveních. Krásně spojuje rozvážnost ve vztahu k přeneseným poselstvím a otevřenost Duchu Svatému, proroctvím a nadpřirozeným zásahům. Na příklad ve Fatimě: Místním kněžím bylo zakázáno přicházet do Fatimy od roku 1917 až do uznání zjevení roku 1930. v tom období, deset roků před uznáním Fatimy zemřeli dva z vizionářů a Jan Pavel II. je prohlásil je prohlásil za blahoslavené, jako jediné dvě děti v historii, které nebyly mučedníci, proto že žily soukromé zjevení předtím než je Církev uznala! To nám říká, že je postoj Církve rozvážnost, ale i otevřenost Duchu Svatému.

Musejí být vizionáři svatí?

Co byste řekl o svatosti vizionářů?

Často čteme o různých vizionářích v minulosti, ale ve skutečnosti toho o nich mnoho nevíme. Informace o nich jsou velmi filtrované. V naší době jsou medžugorští vizionáři vystaveni oku veřejnosti celého světa… Jak je to s jejich svatostí?

Když zkoumáme vizionáře, musíme se znovu vrátit ke kritériím autentičnosti, které nám dává Církev. Od vizionáře Církev svatost nevyžaduje. Církev žádá základní integritu od okamžiku, kdy zjevení začala. Jsou případy vizionářů a světců, kteří měli velmi světskou minulost. Jsou případy světců a vizionářů, kteří před zjevením nežili životem, který svědčí pro evangelium.

Svatý Augustin?

Přirozeně, a mnozí další. Maria Magdalena, Matouš celník! Nebylo by správné, aby se od medžugorských vizionářů žádalo více než žádal Ježíš od svých apoštolů. Od vizionářů se požaduje, aby žili základní autentičnost a základní integritu, ale nějaká zvláštní svatost se nežádá k tomu, aby se mohla uznat autentičnost zjevení.

Např. jeden z vizionářů v Nocku v Irsku opustil Církev po zjevení, protože se pohádal se svým farářem! Na smrtelné posteli řekl: „Zjevení byla pravá!“ a „Já se pořád ještě na faráře zlobím.“ Stejně tak dobře je známo, že svatý Jan Vianney řekl o vizionářích z La Saletty: „To nemůže být autentické, protože mně se nezdá, že by vizionáři zářili svatostí.“ Ale jakmile Církev uznala La Salettu svatý Jan Vianney změnil stanovisko a řekl: „Přijímám, co Církev říká.“ Tedy konečné kritérium autentičnosti se nezakládá na svatosti, ale na integritě a upřímnosti vizionářů.

A já bych dodal, že se domnívám, že medžugorští vizionáři jsou mimořádně velkodušní v dávání svého osobního života pro Pannu Marii. Myslím, že jsou upřímní a že to mluví ve prospěch autentičnosti. Neklamou, mluví jasným a přízemním tonem. Nesnaží se na nikoho „dělat dojem“. U nich mne nejvíce oslovuje jejich autentičnost.

Mnozí poutníci a mnozí katolíci by si všeobecně přáli, aby vizionáři byli jejich malými idoly. Medžugorští vizionáři to rozhodně odmítají.

U autentických zjevení je vždycky nebezpečí, že se rozvine nějaká zbožnost k vizionářům. Zodpovědnost za to nenesou na sobě v první řadě vizionáři, pokud ovšem nedělají něco proto, aby to vyvolávali. Něco takového v Medžugorji nevídám. Když se i stane, že lidé vizionáře vyvyšují na podstavec, myslím, že je potřeba zkoumat, jestli vizionáři obracejí pozornost lidí na sebe nebo na Krista, na Eucharistii, na Pannu Marii.

Jedna žena jednou řekla otci Piovi: „Musím přiznat, že vás snad až příliš miluji.“ On jí odpověděl. „Jdi v pokoji, ty ve skutečnosti nemiluješ mne, ale Ježíše.“ To je v poslední řadě otázka srdce. Vizionář je Boží nástroj. Svatý Benedikt řekl: „Já jsem nástroj Boží. když dokončíš moji práci se mnou nech mne v koutě“. To by měl být postoj vizionářů a všech lidí, kteří přijímají poselství.

Medžugorje se změnilo, ale Matka je stejná.

Byl jste tady několikrát… jak vidíte rozvoj Medžugorje za uplynulých 26 roků?

V Medžugorji jsem byl čtyřikrát. Dvakrát v roce 1984, potom 1992 a nyní. Posledních patnáct roků přineslo veliké rozdíly. Stále je slyšet výtky kvůli obchodům. Říká se: „Obchody zaplavily Medžugorje“. když vejdete do Fatimy nebo Lurd všude je plno obchodů. Opakuji, není třeba se zabývat obchody, ale naším srdcem! Není nic špatného na tom, když si člověk odnese domů růženec, který Panna Maria požehnala, ale jestli trávíme více času v obchodech než na kopci zjevení pak jsou naše srdce v nepořádku! V roce 1984, když nebylo nic co by vedlo k roztržitosti, byl čas svaté prostoty, ale Matka, která přicházela tehdy je stále stejná a přichází i dnes. Musíme být trochu opatrnější na svá srdce. Měli bychom si připomenout, nebo kněží by nám měli připomenout, že nejsme v nákupním středisku, ale na pouti. Myslím, že rozvoj Medžugorje je pozitivní. Vidím 35 milionů poutníků jako svědectví plodů a co se týká protivenství, ta budou vždycky tam, kam přichází Panna Maria. Myslím, že ty duchovní plody mluví sami o sobě, a to je podle slov kardinála Ratzingera – konečné kritérium, které je třeba prozkoumat, když prověřuješ údajná zjevení.

Církevní kritéria pro rozlišování

Můžete opakovat jaká jsou církevní kritéria pro rozlišování?

Když Církev zkoumá nějaká zjevení, pak zkoumá tři oblasti:

1) Obsah poselství. Jestli je poselství v souladu s vírou a s učením katolické Církve? Právě to bylo téma mého doktorátu: dokázat, že není jediné medžugorské poselství, které by jakýmkoli způsobem odporovalo oficiálnímu učení nauky Církve. Pročtěte si poselství a uvidíte tři slova, která se opakují více než ostatní: Mír, Láska, Modlitba. To je zdravé, pravověrné, katolické poselství otevřené všem lidem.

2) Další co Církev zkoumá je samotný fenomén extáze vizionářů. Medžugorské vizionáře zkoumaly dva lékařské týmy. Jeden z univerzity Montpellier ve Francii a druhý z Milána v Itálii. Jejich závěry byly, že vizionáři jsou v kontaktu s nějakou bytostí, která se nachází mimo jejich prostor a čas, a vyloučili přitom jakoukoli halucinaci.

3) Církev zkoumá duchovní plody a opírá se přitom o Ježíšova slova: „Strom poznáte podle plodů“. Církev požaduje trvalé duchovní plody, ne nějaké povrchní obrácení, nýbrž návrat k Církvi po čtyřiceti, padesáti letech. Podívejte se jen na ty řady před zpovědnicemi! Kolik jen biskupů, kněží řeholníků a řeholnic putovalo na toto místo! Je vidět návrat k modlitbě a svátostnému životu Církve a to v Medžugorji více než na jakémkoli jiném místě zjevení našeho času. Fronty na zpověď, příchody na mši, modlitba růžence… To je pevné svědectví, které se opírá o Písmo svaté, že Ježíš skutečně posílá svoji Matku do Medžugorje. jednou někdo řekl: „Jestli za Medžugorjem se skrývá satan, pak je to ta největší chyba, které se kdy dopustil“.

Podle kritérií, která Církve vydala v roce 1978, podle všech těch tří úrovní má Medžugorje největší možnost získat uznání z teologického a odborného hlediska.

Jak dlouho musíme ještě čekat na Církevní uznání?

Cílem soukromých zjevení je obnovit naši oddanost Písmu svatému, Tradici a Učení. Když se podíváme na Církev v současném světě, vidíme bezpočet znaků o potřebě obnovy. Proč svět potřebuje duchovní poselství o míru, který vede k míru v rodinách, ke globálnímu míru? Jen si pročtěme noviny a uvidíme jak mír chybí. Terorizmus ve světě a terorizmus v mateřském lůně. Dokud budou existovat tyto dva terorizmy, nebudeme mít mír v tomto světě. musíme být vděční, že Panna Maria nadále přichází.

Jak dlouho že máme čekat na církevní uznání? Já stále myslím na sestru Lucii z Fatimy. Čekala sedmdesát roků, kdy dojde k Zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Musíme být trpěliví a dělat to co my dělat máme, aby k uznání došlo co nejdříve. Jedna věc je jistá: čím více se budeme modlit a postit, tím dříve odpovíme na medžugorskou výzvu a tím dříve bude Medžugorje všeobecně uznaná.

Rozhovor vedla Lidija Paris.

 

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr ^ )

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws