Jazyk 

Medžugorští hudebníci v Koreji

Datum: 27. červenec 2005 , Původně publikováno 8. červen 2004
Kategorie: Interview , Novinky z Medžugorje

Od 2. do 18. května se skupina medžugorských hudebníků účastnila apoštolského putování po Jižní Koreji při kterém navštívili třináct farností mezi nimiž byla i farnost sv. Jana v Bundangu, která je se svými 15 000 farníky největší v celé Asii. Měli i dvě veliká setkání v Namjangu, v jediné korejské mariánské svatyni. Hráli pro kardinála Su Hwan Stefana Kim-a. Putování organizovali korejští přátelé Medžugorje a provázela je Marta Nam, medžugorská korejská tlumočnice žijící v Římě.

Z Medžugorje se putování účastnili Melinda Dumitrescu (Rumunsko), Ivan Musa (BiH), Johannes (Belgie), Roland Patzleiner a Luigi Basile (Itálie, komunita Madre Rozarije), a též Franco a Alessandro (komunita sestry Elvíry).

Lidija Paris: Můžete nám říci, jak došlo k té cestě do Korey a kdo ji organizoval?

Roland Patzleiner: Cestu organizoval G. Yanc Gon Pietro Kim, který již několikrát byl na Festivalu mládeže. On opustil svoji kariéru zpěváka populární hudby, aby mladým lidem v Korey přinášel svědectví o Medžugorji. Společně s P. Paulem Pakem, korejským knězem, pravidelně organizuje modlitební setkání v jihokorejských farnostech. Tentokrát pozvali i nás z Medžugorje, abychom vydávali svědectví o proměně našeho života prostřednictvím modlitby. Podávali jsme svědectví svojí přítomností, modlitbou, hudbou, mší svatou a klaněním.

LP: Jak jste prožívali to společenství?

Ivan Musa: My, kteří pocházíme z různých zemí Evropy jsme se s Korejci domlouvali rukama, nohama. Strávili jsme společně 17 dnů ve stejném autobuse, na stejných místech pobytu a byli jsme všichni bratři v Kristu. Hudba a modlitby nás sblížily. Program byl podobný tomu, který máme na Festivalu mladých v Medžugorji. Všichni, kteří podávali svědectví představovali Medžugorje srdcem. Všichni byli vynikající. Díky Bohu. Všichni jsme šťastní.

LP: Jak jste prožívali vztah korejské církve k Medžugorji?

Roland Patzleiner: Nevěděli jsme co nás v Koreji očekává. Bylo to setkání dvou kultur. Zpočátku pro nás bylo všechno neobyčejné. Toto turné byo i velikou obětí. Od počátku jsme věděli, že musíme svědčit svým životem, že si musíme být vědomi své zodpovědnosti před Korejskou církví. Jako všude jinde existují vůči Medžugorje dva protichůdné názory: láska nebo odmítání. Zpočátku jsme v každé farnosti pocítili určitý odstup, ale na závěr programu byli jak kněží tak farníci nadšení. Při svědectvích a hudbě, při mši svaté a klanění působil Bůh. Mnozí kněží nevěděli s čím přicházíme, ale reakce věřících je přesvědčily.

Melinda Dumitrescu: Katolická církev v Koreji existuje teprve asi dvě století. Severní Korea je stále ještě pod komunistickou vládou. V Jižní Koreji je, díky Bohu, mnoho věřících a mnozí přijíždějí do Medžugorje. Věřící byli velmi nadšeni medžugorským modlitebním programem. Chtěli jsme jim přinést prostotu, která vyzařuje z Mariiných poselství. Modlili jsme se a zpívali, podávali jsme i svá svědectví, mluvili jsme o tom, jak na nás Medžugorje působí, jak nás Panna Maria nadchla pro svá poselství. Mluvili jsme i o svém životě zde v Medžugorji. Mezi námi všemi jsou veliké rozdíly. Pocházíme z různých společenství, z různých zemí, ale všichni jsme byli jedno, skutečně jednotní se stejným úmyslem: vnést svojí přítomností medžugorský duch do Korey, modlitbou, obětí, hudbou, radostí. Toto putování jsme obětovali na úmysly Panny Marie a v srdci jsme nosili všechny ty, kteří žijí zde v Medžugorji. Jedna skupina mladých Korejců byla stále s námi a starala se o technickou stránku našeho poslání. Jsme nadšeni jejich pohostinností a laskavostí. Byli nám poruce při každé maličkosti. Stále se s námi modlili a máme dojem, že do sebe skutečně vpíjeli medžugorský duch. Korejci jsou mimořádně pohostinní. Poskytli nám všechno co mohli. Jsme šťastní, když vidíme, jak Bůh koná zázraky. Tolik misionářů se věnovalo evangelizaci tohoto národa a patří jim za to opravdu veliká vděčnost.

Luigi Basile: Fra Jozo Zovko a další svědkové v Koreji již byli, kázali a potom začalo přijíždět z Koreje mnoho poutníků. Někteří kněží, kteří nikdy nebyli v Medžugorji se domnívali, že se zde jedná o nějaký fanatizmus, o něco podivného. Když jsme hráli v Koreji všimli jsme si, že hudba přináší nejprve mír a potom radost. Hudba přinesla poselství, které doplňuje kázání a modlitbu. V modlitbě jsme byli vnořeni do Ježíše skrze Ducha Svatého a nikdo už neměl žádné negativní poznámky. Viděli, že je to pravá modlitba ve které není žádný fanatizmus a ta modlitba přináší radost. Podobné je to při festivalu mládeže a na Silvestra v Medžugorji. Je zde rovnováha. V Koreji lidé nevyjadřují svoje city, mohlli bychom říci, že v porovnání s námi jsou poněkud chladnější. S modlitbou skrze hudbu přišlo určité oteplení, které se rozšířilo na všechny věřící.

LP: Měli jste tu čest hrát pro Su Hwan Stefano Kim-a, jediného korejského kardinála.

Melinda Dumitrescu: Byli jsme u něho 8. května. Ten den se v Koreji slaví svátek rodičů. Hráli jsme v jeho kanceláři. Luigi Basile: Kardinál Su Hwan Stefano Kim udělal mnoho pro mír v Koreji. Byl hluboce pohnut a řekl, že přijde na některé z modlitebních setkání. 13. května přišel do jedné z farností tak vydal krásné svědectví ve prospěch Medžugorje. Noviny o tom psaly. Korejští kněží a věřící nyní již vědí, že jejich kardinál podporuje Medžugorje.

LP: Roland, Luigi, můžete nám něco říci o úloze hudby ve vaší komunitě?

Roland Patzleiner: Naše Komunita je plodem Medžugorje. Jsme zde již 10 roků i když nejsme nijak moc známí. My jsme skupina laiků, která se shromáždila kolem jedné italské řeholnice, Madre Rosarie. Medžugorje změnilo náš život. Nyní jsme náboženské sdružení laiků, kteří žijí zasvěceným životem. Jediným naším přáním je vydávat svědectví k Boží slávě. Jsme udiveni, když si zpětně uvědomíme, co jsme byli a čím jsme se stali díky modlitbě, utrpení a oběti, osobní i společné ve skupině... V Medžugorji jsme se dali jako dobrovolníci do služby Fary, animujeme italskou mši pro poutníky, hrajeme při růženci po večerní mši svaté a spolu s dalšími mladými při večerních adoracích. Život této farnostsi je naším životem. Program našeho společenství zahrnuje celý modlitební program farnosti a naše přítomnost v Medžugorji je spojená se službou této farnosti nakolik je to potřebné. Jsme k dispozici čímkoli můžeme být užiteční. To vidíme nyní jako svoje poslání zde.

Luigi Basile: Spojila nás hudba a píseň. Před příjezdem do Medžugorje jsme my všichni již měli nějaké hudební angažmá. Od té chvíle hrajeme a zpíváme pro Pána. My jsme se změnili právě proto, že jsme se setkali s Pánem skrze hudbu a modlitbu, specielně při klanění. My všichni jsme se nějakým způsobem setkali s Ježíšem při mši, ale možná nějakým racionálnějším způsobem. Klanění a píseň nějakým způsobem zahrnuje naše pocity a otevírá srdce takže se opravdu můžeme setkat s Ježíšem a odevzdat se Jemu. Hudba je velmi důležitým nástrojem na tomto místě, kde nás Panna Maria shromažďuje z celého světa, aby nás svým Srdcem vedla k Ježíšovu Srdci. Když Církev mluví o liturgii, prohlašuje, že hudba je důležitý nástroj, který nám pomáhá vstoupit do tajemství víry. Církev podněcuje věřící k studiu hudby, k tomu, aby hudbě byl připisován její pravý význam a pravé místo, aby se naše pozemská liturgie stávala obrazem nebeské liturgie. My chceme odpovědět na tuto výzvu Církve a tak je naše hudba nejen hrou a zpěvem, ale modlitbou. To děláme zde v Medžugorji a to jsme dělali i v Koreji.

LP: A co bys řekla ty, Melindo?

Melinda Dumitrescu: Matku Rozariji a její Komunitu jsem poznala v roce 1996 v Medžugorji, když jsem hrála při klanění, které vedl fra Slavko Barbarić, který byl můj duchovní otec a veliký ctitel umělců, ale současně i duchovní rádce Matky Rozarije a jejího Společenství od jeho úplného počátku. Přitahovala mne myšlenka na společný duchovní život, na hraní a zpívání Pánu společně s ostatními mladými lidmi, právě tak jak to nyní žijeme v Komunitě. V Medžugorji, v Komunitě mám možnost a milost růst ve všech směrech. Zakusila jsem podporu, kterou poskytla Matka Rosaria mé osobě, jako Božímu a Mariinu dítěti, ale zvláště i jako hudebnici, umělkyni a houslistce Ježíšově a Mariině.

LP: Všichni hudebníci zde v Medžugorji jsou perfektní, ale tvoje housle, Melindo, přinášejí něco mimořádného. Co to je?

Melinda Dumitrescu: Když jsem se narodila, matka mne celým srdcem obětovala a zasvětila Panně Marii. Moji rodiče byli hudebníci a tak jsem od matčina lůna vyrůstala s hudbou. Myslím, že Panna Maria měla se mnou svůj plán. Vybrala si mne a využívá mne. Studia hudby jsem dokončila v Německu, na hudební akademii, ale pro mne je hudba modlitba. Odevzdávám svoji hru Bohu. Moje hudba je modlitba mého srdce.

 

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr ^ )

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws