Jazyk 

Svědectví: Manuel Reato - student teologie z Itálie

Datum: 26. červenec 2005 , Původně publikováno 20. září 2004
Kategorie: Interview , Svědectví

Manuelovi Reato, studentu teologie z Turina, je 23 roků. Často přichází do Medžugorje, které změnilo jeho život. Mariina poselství hluboce oslovila jeho srdce a on věří, že jsou důležitá pro celý svět. Manuel se snaží vnášet medžugorské poselství do každodenního života. V Medžugorji se naučil hledat Boha, naučil se modlit. I když je od narození odkázán na invalidní vozík, cítí povolání ke kněžství. (Tento rozhovor s ním pro radiostanici Mir-Međugorje připravila Huanita Dragićević.)

Manuel Reato: Poprvé jsem do Medžugorje přijel v roce 1990, bylo mi tehdy 10 roků. V hloubi srdce jsem pocítil Mariinu přítomnost. I když jsem neuměl chorvatsky a bylo pro mne obtížné sledovat vše, co se zde dělo, pastorační a modlitební práci františkánů a zvláště večerní modlitební program, byla to pro mne skutečná škola.

Po první pouti do Medžugorje jsem se rozhodl modlit se tak, jak jsem se modlil v Medžuzgorji. Začal jsem se modlit růženec každý den, chodil jsem pravidelně na mši svatou a začal jsem se modlit za uzdravení, tak jak se modlí v Medžugorji, zvláště v pátky před svatým křížem.

Jak plynul čas stále vzrůstala touha vrátit se a já začal přijíždět každým rokem, dokonce i během války. Přirozeně, že jsem se i bál, ale já jsem prostě nemohl být daleko od Medžugorje. Jednou večer řekl fra Slavko, že nebudeme moci jít na modlitbu na kopec, protože je nebezpečí bombardování, ale ještě téhož večera právě on byl první kdo na kopec šel. Přirozeně ho mnozí následovali. Jak jsme šli na kopec, napadlo mne, že bych mohl i zahynout, ale v tu chvíli jsem pocítil i hlas v srdci: "Neboj se, já jsem tady". Věděl jsem, že to byl hlas Panny Marie. Přirozeně, strach zmizel. Ne jen na tu chvíli pro ten jeden večer, ale navždycky. Takové byly moje začátky v Medžugorji. Každým novým příjezdem se prohlubovalo moje poznávání Boha a moje modlitba. Při klanění před Nejsvětější svátostí jsem se naučil, že je modlitba rozhovor s živým Ježíšem.

Zesnulý fra Slavko Barbarić je pro mne životní příklad. Když jsem pocítil povolání ke kněžství, zalekl jsem se toho, a proto přijíždím každým rokem znovu. Každý rok svěřuji Panně Marii nadcházející rok. Říkám jí: "Matko, pomoz mi!" Ona mi opravdu vždycky pomohla. Před začátkem studií teologie jsem měl dokončit jinou školu a měl jsem velké potíže. Přijel jsem do Medžugorje a řekl jsem: "Panno Maria, jestli si opravdu přeješ, abych byl knězem, pomoz mi, abych se připravil na seminář". O rok později jsem se vrátil do Medžugorje s mimořádně dobrými výsledky ze střední školy, kterou jsem musel dokončit, abych se mohl zapsat na teologii. Panna Maria mi tedy takto dala sílu učit se a zvládnout všechny těžkosti, a za to jí budu vždycky vděčný.

Když jste v roce 1997 zahájili provoz internetových stránek měl jsem z toho velikou radost. Proto jsem poprosil Pannu Marii, aby mne naučila chorvatský jazyk a postupně se mi to dařilo. Mnoho mi v tom pomohlo, že jsem stále sledoval a sleduji program Radiostanice Mir Medžugorje.

Později jsem chtěl napomoci k tomu, aby bylo v Itálii slyšet o kráse Panny Marie, ale i tohoto kostela, svatyně a tohoto lidu... Začal jsem překládat kázání z chorvatštiny do italštiny, protože jsem myslel, že je důležité, aby lid rozuměl, ale aby rozuměli i kněží. To, co se učí zde v Medžugorji není ani podivné ani nové. Zde se jenom projevuje, že Ježíš je živý. Právě proto se lidé z celého světa právě zde rozhodují následovat Ježíše a svěřit mu svůj život. V Medžugorji je možné říci: "Ježíš žije". To je vše, co nám Panna Maria ve skutečnosti chce říci: "Ježíš žije!"

V roce 2001 jsem serfoval po internetu a narazil jsem tam na italský nápis: Informace z Medžugorje. Hned jsem se přihlásil na seznamu pro zasílání emailů a viděl jsem, jak mnozí nevědí, co se v Medžugorji každodenně děje. Jak v Itálii zjistili, že jsem se naučil chorvatsky, řekli mi, abych začal překládat. To jsem prožíval jako velkou zodpovědnost, jako službu Medžugorji a Panně Marii, která mi tolik dala. Začal jsem překládat všechno, co jsem v chorvatštině našel. Časem se na ten seznam začalo přihlašovat stále více lidí a skupina se rozrostla. Tato služba mne opravdu naplňuje radostí. Kdykoli překládám něco o Medžugorji, cítím se jako bych byl přímo na místě.

Nejdříve se vytvořila skupina "Zamilovaní do Panny Marie" se záměrem založit modlitební skupinu prostřednictvím internetu. Pravidelně měsíčně si vyměňujeme myšlenky o poselství Panny Marie. Každý večer v 21 hodin jsme spojení v modlitbě. Po internetu si předáváme modlitební úmysly. Občas se i setkáváme. Během festivalu mládeže nás bylo několik v Medžugorji a měli jsme příležitost se společně modlit a seznamovat se.

I když jsem od narození odkázán na invalidní vozík, rád bych řekl: "U Boha není nic nemožné". Zde nám Panna Maria stále říká, že je Bůh všemohoucí, že je Otec, který nás má rád. Právě ten zážitek bezmezné, neomezené lásky Boží mi pomohl, že se v životě dokážu vyrovnat se svým tělesným hendikepem. Ten hluboký zážitek Boží lásky a věrnosti jsem zažil v Medžugorji na přímluvu Panny Marie. Bez Medžugorje bych jistě dnes nebyl takový člověk jaký jsem. Chci říci všem mladým, kteří jsou hendikepovaní, že je Bůh všemohoucí. Nebojte se Boha a nezlobte se na Něj. On na vás čeká, podává vám ruku, chce vás vzít za ruku a učinit z vás příklad a znamení pro celý svět. Když máte potíže, jen uchopte za ruku svoji Matku, naši Matku, a uvidíte, zažijete, že je to skutečně tak, jak nám ve svých poselstvích říká: že je naše Matka, že je s námi, že nás má ráda a přimlouvá se za nás.

Bůh je veliký, Panna Maria je veliká, Ona je naše Matka, Královna Míru, chce nám všem pomoci. Přeje si, abychom zakusili Boží lásku a abychom pocítili jeho přítomnost ve svém životě.

 

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr ^ )

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws