Jazyk 

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2011

Protože satan chce zničit můj plán


 

Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2011
Drahé děti! Dnes vás vyzývám, abyste se modlily a postily na moje úmysly, protože satan chce zničit můj plán. Zde jsem začala s touto farností a pozvala jsem celý svět. Mnozí přijali mou výzvu, ale je velký počet těch, kteří nechtějí slyšet ani přijmout moji výzvu. Proto vy, kteří jste řekli své ANO, buďte pevní a rozhodní. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Ano, Panna Maria 24. června 1981 zde, v Medžugorji úporně a vytrvala začala celý svět vyzývat k modlitbě, obrácení a půstu. A činí to až dodnes! To dlouhé časové období – třicet roků – je pro mne pravý medžugorský zázrak. Nepřátelé a satani povstali proti medžugorskému zázraku a nepodařilo se jim ho udusit ani po třiceti letech.

Panna Maria viní Satana z boje, který započíná proti ní, proti jejímu nárysu, kterým chce do lidských srdcí vložit touhu po obrácení, po míru ve světě a po konečné spáse. Satan spatřil Mariin náčrt lásky a zápalu pro syny a dcery Boží a vydal se do Boje s Pannou Marií a s veškerým lidem Božím. Připomíná nám to eschatologickou válku Satana proti „Ženě oděné sluncem, s měsícem pod nohami s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy...“ (srov. Zj 12,1), jak líčí Jan v knize Zjevení. Jan vidí „Ženu na nebi“. Ona je symbol Božího lidu, ale i symbol nové Evy, Marie, Matky Pána našeho Ježíše Krista. Ivan sleduje boj mezi Satanem a Ženou. Satan se snaží hryznout Ženu do paty. To se sice na okamžik podařilo, když byl Ježíš přibitý na kříž. Ale velmi brzo obrátil průběh Satanova boje proti Ženě, když vstal z mrtvých a překonal smrt, přemohl satana, přemohl zlo všeho druhu. Kristus rozdrtil hlavu Hada, Satana.

Čistá Žena na nebi je symbol Marie a lidu Božího: „Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu...(2 Kor 11,2). Tak mluví apoštol Pavel k lidu Božímu o Církvi Kristově. Církev – lid Boží – v Bibli je představována jako čistá Panna Maria zasnoubená pouze jednomu mužovi, Ježíši Kristu. Lid Boží je oděný spravedlností Ježíše Krista, opírá se o milost Boží a na oběť Kristovu na kříži. V souladu s tím Pavel nazývá následovníky Ježíše Krista dětmi světla.

Žena symbolizuje národ Boží. Ve Starém zákoně byl národ Boží Izrael, a v Novém zákoně je to duchovní Izrael, který tvoří podle Gal 3,29 a dále, společenství Kristových věřících. To je zdůrazněno korunou z dvanácti hvězd. Počet 12 je v Bibli pojem plnosti a koruna je symbol královské důstojnosti (srov. 1 Pt 2,9). Hvězdy bez pochyb symbolizují dvanáct kmenů Izraele, ale i dvanáct apoštolů.

„Žena s měsícem pod nohami“. Měsíc nemůže svítit sám od sebe, ale přenáší světlo, které přijímá ze slunce, a tak svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci (srov. 2Pt 1,19). Starý zákon (měsíc) získává svoji zář od Nového zákona (slunce). Smrtí Kristovou na kříži je naplněn smysl Starého zákona (srov. Ž 10,14). S Ježíšem chrám Boží ztratil smysl své existence.

„Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.

Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.“ (Zj 12, 3-9) Těmi slovy vizionář Jan popsal boj, který nastane mezi Ženou a Drakem, který ztělesňuje satana. Podle Izaiáše 9,14 je ocas symbolem pokušení, svádění. Podle Zjevení 1, 20 jsou hvězdy andělé Boží. Satan tedy třetinu andělů svedl na svojí stranu, ke vzpouře proti Bohu. Všechno to bylo na nebi. Veliká válka mezi dobrem a zlem nastane nejdříve na nebi a potom pokračuje na zemi. Pravda, Drak prvořadě symbolizuje Satana. Má korunovanou hlavu a rohy. To znamená, že satan na světě vládne pomocí pozemské moci. V historii ta válka mezi dobrem a zlem pokračuje v pohanském Římě, který chtěl skrze Heroda zabít Ježíše (srov. Mt 2,16-18). Kdekoli je Satan schopný ovládat pozemskou moc, taková moc je ve službě satana. To bylo v historii v případě všech velikých a bezbožných vlád. V prvních stoletích křesťanství to byl pohanský (rudý) Řím.

Žena uprchla na poušť a v nebi nastala hrůzná válka: „A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s Drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé“. Satan a jeho nadělé bojují proti Ježíšovi jeho andělům. Když se v nebi Lucifer, zářící anděl, vzbouřil proti Bohu, byl schozen na zemi a od té doby vede válku na zemi proti každému člověku, tedy o každého člověka osobně.

Válka mezi syny Božími a syny satanovými (šelma). Svůj vrchol dosáhne v Kristově vítězství nad smrtí, nad Satanem, nad hříchem... Ježíš v té válce získává, vítězí. Ježíš zemřel za nás a naše hříchy (Zj 12,11). Každý, kdo přistoupí na to, že bude pokropen krví Ježíšovou získává Boží sílu, aby překonal Satana.

Modlitba a pokání

Maria nám doporučuje, abychom se zapojili do Ježíšova boje proti Satanu. Satan bojuje proti každému člověku i dnes, v našem světě v prostorách, kde žijeme. A jeho je možné překonat a vyhnat ze společnosti jedině půstem a modlitbou: „„Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou a půstem!“ odpověděl Ježíš svým učedníkům, kteří nemohli vyhnat ďábla z posedlého (Mk 9,29).

O modlitbě jsme v této rubrice již psali. Modlitbě je čin, kterým u Boha vyprošujeme dobra, která jsou v souladu s Boží vůlí. Ona je osobní setkání člověka s Bohem v pokorném dialogu s ním skrze Ježíše Krista, jeho Syna a našeho bratra, v síle Ducha Svatého. Bible nás učí, jak se modlit, především skrze veliké osobnosti, jako Abraham, Mojžíš, Samuel, proroci... Proroci získávali z modlitby sílu, že mohli kázat svému národu a vychovávat ho ve víře a obrácení srdce. Oni při modlitbě prožívali intimní setkání s Bohem.

Žalmy jsou vrcholem modlitby ve Starém zákoně: slovo Boží se stává modlitbou člověka, osobní i společnou, uskutečňuje podivuhodné skutky Boží ve stvoření i v historii Božího národa. Kristus se modlil žalmy a jejich poselství naplňoval vlastním životem a skutky. Proto žalmy zůstávají v Církvi podstatným a trvalým elementem církevní modlitby.

Ježíš se dokázal modlit tak vzorově, že ho učedníci prosili, aby i je naučil se tak modlit. Naučil se modlit od své Matky Marie a od své židovské tradice ve které modlitba byla srdce a duše. Celý život Ježíšův byl modlitba, osobní setkání s Bohem Otcem. Modlíc se, učil modlitbě svoje učedníky.

I Maria se modlila vroucně a vytrvale. Byla milostiplná, Pán byl s ní (srov. Luk 1,28). Byla prostoupena modlitbou a vírou a připravená v každé chvíli se zcela darovat Bohu. Ona prosí Ježíše za potřeby lidí, kteří jsou v neštěstí (srov. J 2). Podle Lukáše se modlila „Velebí má duše Pána“ (Lk 1, 46-55), modlitbu, která se později stane modlitbou Církve. To je radostné díkůčinění Bohu za všechna přijatá dobra, radostný výkřik, který vychází ze srdce chudáčků Božích za uskutečnění všech Božích slibů.

Maria nás vyzývá, abychom se modlili na její úmysly, protože Satan chce zničit její plán, který je současně i plán Boží, podle něhož on chce, aby se všichni lidé spasili a došli poznání pravdy (srov. 1 Tim 2,4). Maria nás vybízí i k půstu. To je navíc, jedna z pěti jejích nejčastěji v poselstvích připomínaných přání. Již od šestého dne zjevení doporučovala Panna Maria půst, protože ten je ve službě víry. Půstem člověk prověřuje, potvrzuje a zajišťuje svojí vládu nad sebou. Jenom člověk, který se ovládá může být svobodný a schopný se odevzdat Bohu a bližnímu, jak to vyžaduje víra. Půst člověku pomáhá, aby se osvobodil od každého otroctví, prvořadě od hříchu. Kdokoli není svůj, je otrok. A půst pomáhá člověku v ovládání bezuzdné touhy po požitcích, které snadno vedou k bezohlednému promarňování časných hodnot, které by druhým jinak byli potřebné pro holé přežití.

Půstem se dosahují dobra, kterými je možné uskutečnit lásku k chudým a ubohým a tak alespoň poněkud zmírnit rozdíly mezi chudými a bohatými. Tím se svým způsobem kladou základy podoby míru, který je dnes zvláště ohrožen ohromnými rozdíly mezi mezi bohatými a chudými (Sever a Jih).

Podle toho, je z Mariiných poselství jasné, že je mír největší dobro a že jsou víra, obrácení, modlitba a půst jedinou podmínkou pro jeho uskutečnění.

Zde jsem začala s touto farností a pozvala celý svět Ano, Panna Maria 24. června 1981 začala zde v Medžugorji usilovně a vytrvale volat celý svět k modlitbě, obrácení a půstu. A to koná až dodnes! To dlouhé časové období – třicet roků – je pro mne pravý medžugorský zázrak. Nepřátelé a satané povstali proti medžugorskému zázraku a nepodařilo se jim ho přemoci ani po třiceti letech (srov. Zj 12).

V Medžugorji se v Duchu Svatém shromažďuje Církev, Boží lid shromážděný ze všech národů a všech jazyků. Zde, Církev – poutnice, kráčející mezi pronásledováním světa a útěch Božích, hlásá kříž a smrt Páně, dokud On nepřijde. Medžugorje se stalo „mystalogickou lekcí“. Medžugorje je místo otevřené pro každého... Já se opravdu raduji, když vidím, že maličcí přicházejí do Medžugorje, že se tu napřimují, že se jim vrací naděj do života a se vzpřímenou hlavou se vracejí domů. To jsou pro mne plody Ducha, který bez ohledu na zjevení, Bohu díky, přítomen všude, protože kde působí Duch, tam je přítomná Církev, protože Božím úmyslem je pozvedat člověka“ (P. Zulehner).

V Medžugorji se káže zcela prostým způsobem. Důraz je kladen na obrácení jako cestě k míru, na modlitbě, půstu, odpuštění a konání skutků lásky. Tak i ostatní Mariina poselství spočívají na tom jednom zapsaném v Janově evangeliu: „Cokoli vám řekne, to učiňte!“ (J 2,5).

Medžugorští poutníci při návratu do svého společenství nezůstávají pasivní. Nejdříve se svým životem snaží žít poselství a Evangelium a aktivněji spolupracovat na životě místní církve. A potom vyprávějí a svědčí o tom co v Medžugorji zažili.

Účinek mariánských zjevení v dnešním světě je těžko zhodnotitelný. Jedno je přesto jisté: Co se pastýři Církve často neodvažují připomínat, koná Ducha Svatý skrze mariánská zjevení a její poselství světu. Svět maličkých chápe a přijímá její řeč. Biblická víra a biblické zkušenosti se znovu stávají přítomnými a živými. Bůh skrze Marii provádí obnovu Církve a světa.

(Napsal: fra Ljubo )

Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws