Jazyk 

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. dubna 2012

Ať se vaše srdce otevře k Bohu


 

Poselství z Medžugorje, 25. dubna 2012
Drahé děti! I dnes vás volám k modlitbě, a ať se vaše srdce, dítka, otevře k Bohu jako květ k teplu slunce. Já jsem s vámi a přimlouvám se za vás všechny. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Panna Maria nám chce otevřít oči, abychom poznali, že je naše srdce jako květ, který potřebuje teplo Boží milosti a lásky, která jediná může proměnit naše srdce a darovat mu nový život.

Blahoslavená Panna Maria nás v poselství z minulého měsíce vyzvala k růstu ve svatosti. A prostředkem na té cestě je modlitba, a to ne nějaká příležitostná modlitba, ale modlitba, která se nám stala potřebou v životě. Jako je pro naše tělo potřebná strava a vzduch, tak je pro náš duchovní život potřebná modlitba. Ta současně využívá prostý obraz přírody, obraz květu, který potřebuje teplo, aby mohl růst a ukázat všechnu svoji lahodnost a krásu. Tak je to i s naším srdcem, které potřebuje Boží teplo, milost a lásku, aby tak zazářilo v celé své záři, protože je naše srdce stvořeno k Božímu obrazu.

Potom co příroda v zimě odpočívala přichází jaro ve kterém se příroda probouzí a otevírá teplu slunce ve kterém vše vzrůstá a září svojí krásou. Tak nějak tomu je i s naším duchovním životem. Jsou v našem životě chvíle chladu, zimy, bolesti a zklamání. A v těch chvílích hluboko v sobě cítíme, že takový stav nemůže trvat věčně. Tušíme v sobě, že zazáří slunce a objeví se světlo na obzoru, které rozežene temnotu. Tak tomu bylo i s Ježíšovými učedníky. I oni prožili krásu pobytu s Ježíšem. Viděli a zažívali jeho všemohoucnost, četné zázraky, které konal. Cítili se privilegovaní, že mohou být tak blízko Ježíšovi. A pak najednou šok a nedůvěra. Tentýž Ježíš, který byl tak všemocný odchází na kříž. Vysmívají se mu a odmítnou ho. A oni, jeho učedníci, ve strachu se rozutečou na všechny strany. Po Ježíšově smrti v nich byla smrt a temnota. Oni nehledají Ježíše, ale Vzkříšený hledá je. Setkal se s nimi vylekanými za zavřenými dveřmi. Nebyly zavřené jen dveře, ale i jejich srdce. Vzkříšený Ježíš se s nimi setkává znovu v jejich bolesti a uzavřenosti. On jim znovu otevírá oči, když jim připomíná to, co říká Písmo. A ne jen oči, ale Ježíš jim otevírá a osvětluje i srdce. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (Lk 24, 32).

Stává se, jak musíme s politování přiznat, že člověk uzavře své srdce v důsledku negativních zkušeností a ran, které v sobě nosí. Člověk může kroužit, v duchovním smyslu, kolem sebe, kolem svých ran. Tak se to dělo i s Ježíšovými učedníky. Strach se vloudil do jejich srdcí a brání jim, aby šli vstříct druhým a životu. Myslili si, že Ježíše už není a měli pocit, že ztratili zem pod nohama. Vskříšený Ježíš nedopustil, aby jeho učedníci zůstali uzavření do svého strachu a ran. On naplňuje co slíbil. Slíbil, že nás nezanechá jako sirotky. Vyhledal je a setkal se s nimi na cestě do Emaus, našel je i za zavřenými dveřmi. Vstoupil i do jejich ran. Vzkříšený Ježíš měl také rány. Ukazuje je svým učedníkům. Vzkříšený zůstává „raněn“. To Jsou to rány, které získávají nový smysl a význam. Jsou to proměněné rány, které přinášejí spásu a uzdravení.

“Perla vzniká v raněných škeblích. Bolest, která je zraňuje, proměňují v drahokam”. Z Kristových ran vznikly zdroje spásy pro náš život. A rány Vzkříšeného Krista k nám mluví o tom, že je možné, aby z našich ran vznikly perly. Vzkříšený se i s námi chce a může setkat jako se svými učedníky. On si nepřeje, abychom uzavřeli svoje srdce kvůli ranám, negativním zážitkům a zklamáním. Jenom ten lékař, který je sám raněn, může někoho vyléčit, říkali staří Řekové. Tam, kde jsem silný nemůže do mne vniknout nikdo jiný. Tam, kde jsem zlomen, tam může do mne proniknout Bůh a mohou vniknout i lidé. Tam se setkávám se svým pravým já, s obrazem, který Bůh ve mně stvořil.

Panna Maria nám chce otevřít oči, abychom poznali, že je naše srdce jako květ, který potřebuje teplo Boží milosti a lásky, která jediná může proměnit a darovat našemu srdci nový život. Jako pro růst rostliny je potřeba připravit zemi, zasadit rostlinu, zalít ji a okopat, tak je to i s naším srdcem. Neexistuje kouzelný proutek na otevírání srdce. Existují jen podmínky, které člověk musí zrealizovat a být trpělivý. Ty podmínky jsou: Být disciplínovaný v modlitbě, t.j. mít každodenně čas na modlitbu, najít si vyhovující prostor na modlitbu, meditovat Písmo svaté, setrvávat v tichosti, mít určité modlitby, ale také si vyměňovat zkušenosti s druhými.

Znamení podle kterých poznáváme jestli se srdce otevřelo Bohu jsou mír, radost. Když se učedníci setkali se Vzkříšeným a slyšeli jeho slova: „Pokoj vám“, zažívali pokoj a radost. To bylo znamení, že se opravdu setkali se Vzkříšeným Pánem. I nám se může stát, že se setkáme se Vzkříšeným, ne jen apoštolové. I my se můžeme a máme v modlitbě setkat se Vzkříšeným.

Modleme se:

Obracíme se k Tobě, Panno Maria, k Tobě, která jsi plná milosti a děkujeme Ti, protože jsi Matka trpělivá, věrná, přítomná skrze svá zjevení v našich životech. Díky Ti, protože Ty se za nás nepřestáváš přimlouvat. Díky Ti za hlubokou touhu Tvého srdce, aby se i naša srdce otevřela Boží lásce, které jsi Ty plně otevřená. Přimlouvej se i za nás, abychom byli i my jednotní a vytrvalí v modlitbě, abychom mohli přijmout Ježíšův příslib: dar Ducha Svatého, který osvětluje, inspiruje a dává novost Božího života v nás. Amen.

(Napsal fra Ljubo)

Datum: 1.5.2012

Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws