Jazyk 

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. května 2012

Volám vás k obrácení a svatosti


 

Poselství z Medžugorje, 25. května 2012
Drahé děti! I dnes vás volám k obrácení a svatosti. Bůh vám chce dát radost a mír skrze modlitbu, ale vy jste, dítka, ještě daleko, připoutáni k zemi a k pozemským věcem. Proto vás znovu vyzývám - otevřte svá srdce a pohled k Bohu a Božím věcem a radost a mír zavládne ve vašich srdcích. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Základní křesťanské poslání je svatost. A není jiná svatost pro křesťana, kromě té, která je předložena v Evangeliu. Jsme pozvaní, abychom se stali tím pro co jsme stvořeni, jako synové a dcery Boží, tj. obrazem Božím.

I dnes v tomto poselství nasloucháme srdcem Mariiným mateřským slovům, kterými se k nám obrací prostým a pochopitelným způsobem. V jejích poselstvích zaznívá evangelium a výzva k pravdivějšímu a radostnějšímu prožívání křesťanského povolání. V jejích slovech zaznívají Ježíšova slova a život. První Ježíšova slova, která nám přináší evangelium, jsou výzvou k obrácení: „Naplnil se čas, přiblížilo se království Boží. Obraťte se a věřte v Radostnou zvěst!“ To je Ježíšova výzva k plnosti života, smyslu a radosti. A Panna Maria nás jako matka i v tomto poselství vyzývá k obrácení a svatosti života ve kterém můžeme zažít a žít radost a mír. Svatý Pavel nám připomíná: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ (1Kor 6, 19).

My skrze křest patříme Kristu. Naše myšlenky, skutky a přání jsou více jeho než naše. Na nás je, abychom se snažili Bohu splatit, co mu dlužíme. Jestli jsme lhostejní v boji proti vrozeným slabostem, neuspořádaným a sobeckým náklonnostem, pak to, co v nás patří Bohu nebude dotknuto silou Boží lásky, která posvěcuje. Všichni křesťané patří Kristu a tím jsou všichni povoláni ke svatosti. Základní křesťanské poslání je svatost. A není jiná svatost pro křesťana kromě té, která je předkládána v Evangeliu. Jsme povoláni stát se tím k čemu jsme stvořeni, syny a dcerami Božími, to je obrazem Božím. Ježíš nám zanechal ideál a měřítko naší svatosti, a tím je láska. „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí! Miluj svého bližního jako sám sebe!“ (Mt 22, 37. 39). A ten, kdo miluje Boha, tedy sebe a bližního má dokonaleji rád, bude blíže Bohu. Ta láska, tedy svatost, by měla přinést konkrétní plody v křesťanském životě. Svatý Jan Zlatoústý říká: „Stromu nestačí, aby zůstal naživu. Musí přinést plody. Nestačí vyjít z Egypta, ale je třeba putovat do Zaslíbené země. Zbytečné je postit se a nemít střechu nad hlavou, sypat se popelem a plakat bez ustání. Jestli tím nikomu druhému nejsi užitečný, pak si neučinil nic.“ Pojmy svatý a svatost jsou poněkud nejasné proto, že je snad i naše chápání milosti a nadpřirozenosti nejasné. Před tím než se člověk stane světcem musí především být člověkem s veškerou lidskostí a křehkostí. Světci nejsou žádné nadpřirozené, éterické bytosti z jiné planety, ale jsou ze stejného materiálu jako my. Svatost obohacuje a prohlubuje naši lidskost. I samotný Ježíš Kristus byl nejdokonalejší liská bytost, která kdy chodila po zemi. V Ježíšovi byla lidská přirozenost dokonalá a současně byla podobná i naší slabé a narušené lidské přirozenosti ve všem kromě hříchu. Svatost není v tom, že budeme méně lidmi, ale více lidmi než druzí. A to znamená větší schopnost starosti o druhého, pro utrpení, soucit a lásku, ale i pro humor, radost a vděčnost a pro krásné a dobré věci v životě. Milost Boží působí na naši lidskou přirozenost ne tak že by potlačovala naše pudy, ale že je léčí a pozvedá na duchovní úroveň. Všechno lidské bylo přítomné v osobě našeho Pána a Mistra Ježíše. Ve všem projevoval vroucí a přístupnou lidskost.

Pravá svatost nikdy nedeformuje naši lidskost, ale dělá nás více lidmi, prostými a otevřenějšími pro každého. Hledat a tíhnout k hrdinným ctnostem, kterými bychom se vyvýšili nad druhé a které by nás proslavili v očích druhých lidí, znamená vzdálit se od pravdy o sobě a od Boha. Pravá svatost není poznání a přesvědčení, že je člověk sám o sobě svatý, ale poznání, že Bůh a jedině Bůh je svatý. Světec je plný bázně Boží pro Božskou svatost a velikost, které si začíná všímat všude v druhých i kolem sebe. Jako jednou řekl Dostojevský: „Světec je schopný milovat druhé dokonce i když jsou v hříchu.“

Svatý člověk tíhne ke ctnostnému životu ne proto, aby byl považován za ctnostného, ale proto, aby dobrota a svatost Boží nikdy nebyly zastíněny jeho sobectvím. To je cesta od mého „já“ k Božímu „Ty“, dokud nemůžeme říci se sv. Pavlem: „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2, 20). Ta cesta od mého já k Božímu Ty není vždy příjemná a snadná, ale vede do života ke kterému nás povzbuzuje Blahoslavená Panna Maria i tímto svým poselstvím. Poslouchejme ji srdcem a uvádějme do života její slova, abychom zakusili mír a radost, kterou nám dá jen Bůh.

Modlitba

Přijmi mne, matko, učitelko a královno Maria, mezi ty, které miluješ, které sytíš, které posvěcuješ a vedeš ve škole Ježíše Krista, božského učitele. Ty čteš v Božské mysli syny, které On volá a za které se modlí, za které má milosti, dává světlo a útěchu. Můj učitel, Ježíš Kristus, se plně odevzdal tobě, od okamžiku svého vtělení až do nanebevstoupení. To je pro mne poučení, příklad a tajemný dar: a já se tak svěřuji do tvých rukou. Dej mi milost, Maria, abych poznal, následoval, a miloval stále více božského učitele Ježíše, který je Cesta, Pravda a Život. Prosím tě, představ mne Ježíšovi: já jsem nehodný hříšník, nemám jiná doporučení k tomu, abych se zapsal do jeho školy, kromě tvého doporučení. Osviť mi rozum, posilni moji vůli, posvěť mé srdce v tomto roce mojí práce, aby mohlo využít tolik milosrdenství, aby nakonec mohlo říci se sv. Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Modlitba bl. Jakuba Alberiona)

Napsal: fra Ljubo Kurtović

Datum: 26.5.2012

Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 


Wap Home | Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN]

Powered by www.medjugorje.ws